Programátoři Blog (nejen) o programování

Zatím zde mé blogy byly jistou kultůrní vložkou a nevidím žádný důvod, proč neudržet a nevylepšit současný trend. Nemějte obavy, dneska vás odkazů na dva video servery (http://www.youtube.com; http://video.google.com) uchráním a raději sepíši něco vlastního, snad s tím neurazím, možná že i potěším.

Abych mluvil úplnou pravdu, zdaleka to úplně dílo není moje, podílel jsem se na něm tak z jedné čtvrtiny. Pokud tipujete nějaké mrhání časem typu DrD, máte tak trochu pravdu. Toto real rpg se ale odprostilo od zbytečných omezení a nechalo nám plný prostor, který jsme díky dlouhodobým zkušenostem imho velmi kvalitně využili. Pro požitek z tohoto díla není očekáváno pochopení těchto společenských aktivit, stačí když si vychutnáte výsledný příběh. Věřte mi ale, že jeho tvoření je zážitkem na celý život a navždy na něj budu s úsměvem vzpomínat. Je totiž rozdíl to číst a opravdu tam být! Ponechme však již dalekosáhlých úvodů a ponořme se do nuancí spletitostí, oximorónů a nečekaných zvratů a nepředpokládaných závěrů.

Preambule:

Tento příběh úkaže strasti i radosti života obyčejného čínského uklízeče, hledajícího život lepší v amerických zemích, všeho dobrého na zemi oplývajících.

Takovýto příběh by jistě vzbudil emoce, dojal by, byl by uznáván kritiky a oceňován. Možná bych dostal nobelovu cenu za mír a došly by mi děkovné dopisy mnoha organizací zaobírajících se lidskými právy. Jenže to není cílem. Činský uklízeč totiž není jen takový obyčejný zametač, čínský uklízeč je mnich. Mnich starého čínského řádu Šaolinu...

Scéna 1: místo: byt ve starší zástavbě Chicaga
         aktéři: Činský uklízeč Nixan Ša Turduk; domovní

Činský uklízeč právě odpočíval na své pohovce, ve svém pokoji a sledoval svou tapisérii. Ono je to těžký chléb vydělat si na takovéto vymoženosti života, spousty let tvrdé práce v potu a krvi na mocenské pány nahoře. Amerika v tom oproti číně nebyla o moc lépe, ale Nixan si nestěžoval. Byl zvyklý na tvrdou práci a obdělal nejedno rýžové pole. Bral to jako jakousi povinnost, cestu k osvícení. A práci vykonával s hrdostí, byla to pro něj čest, když mohl...

Byt se otřásl a na slušnou hromádku uprostřed místnosti spadl kus omítky. Nixan si posteskl, když sem přišel, byl tu jen takový kopeček a teď...

"Už jdu" zavolal do chodby a vstal, z pohovky za jeho pozadím vyletělo dírou stlačené péro a z Nixanova vousu se uvolnil oblak prachu. Je to tíha, meditovat několik hodin bez pohybu.

"Už jdu, už jdu" provolal uklidňujícím hlasem plným hypnotismu a mystérie. Z věšáku na chodbě vzal svůj plášť, oděv cestovních mnichů v barvě hnědi zaschlé krve a přehodil si ho přes sebe a za svůj kožený opasek připásal svou nejsilnější a jedinou zbraň - dvojdílný skládací mop. Ve chvíli, kdy už se zdálo že panty dveří povolí, prudce otevřel.

"Ještě jednou dáte jako svoje telefonní číslo číslo bytného družstva," domovská se rukou chytla futra, v době otevření se o dveře opírala, "tak vás rozpárám na kusy! Přísahám u Bushe, že to tak udělám..." a v ruce druhé svírala telefonní aparát. Šňůra od něj se táhla přes celé patro po schodišti dolů do jejího bytu.

"To je pro mne?" Usmál se Nixan a decentně sejmul sluchátko. Měl rád trpělivé lidi, a ten kdo již deset minut vyzváněl jistě trpělivý byl.

"Jste to už konečně (sakra) vy?" ozval se typický hlas sekretářek, mírně histerický.

"Myslíte mne?"

"Nikana La Tuduka" hlas rezignoval

"Nixana Ša Turduka jste myslela, že?"

"Ano, podívejte, opravdu je to urgentní, vy jste uklízeč, že ano, nacházíte se ve čtvrti South Side. Máme tu aktuní problém, potřebujeme opravdu rychlé nasazení."

Srdce šaolina zaplesalo. Potřebují mou pomoc, má pověst v oboru mě předčila. Po tváři se mu rozlily vrásky zadoustiučinění a chloupky v širokých nosních nozdrách se hrdě postavily...

"Byl jste první v telefonním seznamu, šlo by to? Hotel hvězda, ale prosím, opravdu rychle, už tři nám to odmítli."

"Hned jsem tam, nechte vše na mě."

Nixan se významně podíval na domovskou, zabouchl dveře od bytu a vydal se do sklepa pro svou pýchu, věrného oře, babetu.

Poznámka domovské, "zase jdete čistit záchodky?", ho, šaolinského mnicha, nemohla nikdy rozhodit. Obyčejní lidé, hlavně ženy, nikdy nepochopí co to znamená prestižní funkce, kariérní ohodnocení a uznání.

Scéna 2: místo: cesta k hotelu hvězda
         aktéři: Činský uklízeč Nixan Ša Turduk

Babeta byla pro Nixana opravdu zvířetem. Podle zarezlých plechů, protékajícího těsnění a mraků dýmu při startování přímo zvířetem pekelným. Drželo pohromadě jedině díky pradávným činským mytologickým zaklínadlům a magickým průpravám, které se při startování hlasitě musely pronést (někdy i za jízdy). Mimo jiné Nixan rovněž neuznával techniku, vždy se spoléhal na vlastní síly a schopnosti a když už něco využíval, potřeboval mít nad tím kontrolu, což nad lamou, poníkem i koněm měl. Možná proto vedl takto přátelský přístup.

Nixan dokončil seřizování motoru, "Hakašó, Šitá, matašó...", nasedl na sedadlo, kde již kdysi dokreslil díky svému kaliografickému umění jistý znak, runu Ča, která mu přináší štěstí a křečovitě sevřel říditka, přidal plyn, oř se ďábelsky rozrachodil a rozjel se. Vítr mu fičel kolem uší, plášť zuřivě vlál a připadal si jako ďábel sám. Na tachometru bylo neskutečných 30 km/h.

Po příjezdu Babetu zaparkoval na parkovišti a upravil si rozcuchaný vous. Co se týče vlasů, měl decentni plešku. Přimým a bojovným krokem pak vstoupil do hotelu.

Scéna 3: místo: Hotel hvězda
         aktéři: Činský uklízeč Nixan Ša Turduk

Hotel byl zařízen vskutku precizně, estetické dokonalosti bylo dosaženo kombinací červené a mosazi, barový pult byl z magahonového dřeva. Světlo lustrů decentně a stupňovitě osvětlovalo prostor a vše dokreslovala hudba šedesátých let. Nixan stál mezi stoly hostů a úsměvem jim přál dobrou chuť. Bylo vidět že hladem netrpí, pánové v drahých oblecích a dámy ve svátečních šatech pojídaly všemožné pochutiny, jen možná jejich zpracování nebylo nejlepší, protože na Nixanův úsměv odpovídali velmi sklesle až nakvašeně. Dalo by se to samozřejmě vyložit i tak, že jim jeho přítomnost nevyhovovala, ale to Nixan zavrhl jako naprostý nesmysl. V jeho galantní mnišské róbě byl světák!

"Eh, vy jste kdo?" Zeptala se ho servírka, která dorazila asi minutu po jeho příchodu.
"Řekněte mi kde jsou ty záchody, a vše je vyřízeno" Usmál se na ní.
"Proboha, jste mezi hosty, pojďte za mnou, můj bože, musíte mít ty věci tak na očích" Podívala se na Nixanův mop.

"Zde jsou ty záchody, prosím rychle! Rychle! Problém je s jedním pisoárem. Zachvíli má přijet delegace a naše prestiž by utrpěla. A ještě nedorazil ten instalatér, co budu dělat... No! Už se pusťte do práce!" a odběhla. Nixan si povšiml panáčka na prvních dveřích a pod ním cedulky: "Mimo provoz" a dámy na druhých s cedulkou "Universal"

Scéna 4: místo: Pánský záchod
         aktéři: Činský uklízeč Nixan Ša Turduk, kolemjdoucí, dva páni v oblecích

Nyní přišla Nixanova chvíle, už ve dveřích vytasil dvě části mopu a vyhodil ho před sebe, v běhu omrkl situaci, a jen nastavil ruku, do které mu mop, který ve vzduchu zapadl do sebe tak, že se složil, vlouzl.

"Hakašó! Akšá! Hikašikatá matašaramá akató!" zvolal a nohou vykopl kbelík na úroveň umyvadla, decentním gestem šoupl pod kohoutek, ze kterého již tryskala voda. Vše bylo v mžiku oka. Naplňený kbelík dopadl bez ucáknutí na zem, ale to už byl Nixan Ša Turduk, šaolin a uklízeč v jedné osobě, v jiné části záchodů. To co teď učinil bylo jen ubohými triky proti jeho stylu vytírání podlahy. Běžný smrtelník by okem nepostřehl kolik udělal tahů v jedné sekundě, doslova špína mizela před očima...

Vytřel ("Akšá! Mitašaló!"), nasál, obrátil proti umyvadlu, přes celou místnost mop vyprázdnil, ale než voda do něj dopadla, už měl další kousek vytřený! Tempo se stupňovalo a nakonec byl celý záchod uklizen kromě místa kolem prasklé trubky nad pisoárem, ze které stříkala voda a srčela na zem. Nixan věděl, že jestli má dokázat oddanost americké vlasti, může to učinit pouze teď.

Ubral se do meditací (mezitím stále vytíral) a připravil si nejsilnější zaklínání na rozbité pisoáry: "Šitá akašamatá hakašó išitá! Hamatešimoto iší šamaté rašamatoší!" A s tímto pokřikem se vrhl na mokrou zvětšující se kaluž kolem pisoáru.

Sjel, vystříkl, Sjel, vystříkl. Zároveň se kaluž kolem pisoáru stále zmenšovala a ve vzduchu visel proud vody z mopu. Fyzikální zákony byly popřeny! Čínský utlačovaný lid zase ukázal svou sílu. Kaluž byla velká půl metru, 30 cm, 20... Nixan, spocený a rudý se koncentroval na nejsložitější část, sbírání vody ještě ve vzduchu...

Mezitím procházel kolem hotelu muž. Informace to naprosto nepodstatná, kdyby na něj nepřišlo volání přírody. Uhodli jste, potřeboval nutně vymočit. Vkročil do hotelu, prošel kolem svátečně obědvajících lidí a vydal se přímou cestou na záchod. Vy se v takové situaci zdržujete čtením cedulek? Jediné na co se zaměřil byl první pisoár, stoupl si k němu, otevřel poklopec a oddával se vlnám úlevy... Činský uklízeč se zatím věnoval čtvrtému pisoáru z úplně jiných důvodů.

Otevřely se dveře, a dovnitř vstoupili dva muži. Byli by nepovšimnuti, kdyby hlavně svých pistolí nenamířili na stále močícího kolemjdoucího a dílo dovršujícího uklízeče-mistra...

TO BE CONTINUED